Jak vybrat echolot nebo sonar?

Tyto přístroje pracují na principu odraženého a zpět přijatého paprsku nebo zvuku, z toho vychází i zkratky. Ze slova „echo“ (ozvěna) pochází název prvního, druhé označení – SONAR je zkratkou několika slov, která princip přístroje současně dokonale ve zjednodušení vystihují. Je to tedy SOund (zvuk) + NAvigation (navigace) + Ranging (rozřazení). Jedná se prostě o to, že signál (vysílaný zvuk či paprsek) se odráží od předmětů a vrací se  sondě, která provede vyhodnocení, díky čemuž dokáže zmapovat profil dna, případné překážky, vodní porost i případnou přítomnost, pohyb a typ větších ryb nebo rybích hejn. 

Systémy na bázy zpětně přijímaného odrazu byly původně vyvinuty pro navigaci podmořských člunů (ponorek) a zjišťování jinak těžko objevitelných překážek, slouží i pro bezpečnou plavbu lodí. Na principu, který používá ke své navigaci i dobře každému známý noční letec - netopýr, začali vědci pracovat už na začátku dvacátého století, první patent na systém zpracování zvukových odrazů obdržel již v roce 1913 německý fyzik Alexander Behm. Vojenský výzkum přinesl značné prostředky a tak radary a sonary brzo byly velmi přesné. Ze stejného principu vychází i echoloty a sonary pro rybáře, navíc jsou rozšířeny o mnoho zajímavých funkcí.

Hodně záleží na zvolené rybolovné metodě a pochopitelně i na našich možnostech při používání těchto přístrojů. Optimální údaje získáme při sondování z loďky nebo bellyboatu, poměrně důležité poznatky ale lze získat při lovu ze břehu nebo při zabrodění. Podle typu echolotu nebo sonaru můžeme získat jednoduchý nebo značně propracovanější obraz a k tomu se dozvíme spoustu dalších, pro rybaření velmi důležitých informací.

Co nás určitě bude zajímat jako největší priorita, to je tvar dna, terénní zlomy a zatopené překážky, což jsou místa, kde se ryby s oblibou zdržují a současně tady musíme bát opatrní, abychom o své nástrahy nepřišli. Samozřejmě budeme chtít vidět také ryby, to skutečně není vyloučeno. Velké ryby se zobrazí velmi přesně, i u těch ve střední velikosti dokáže kvalitní přístroj rozlišit druh a přibližně udat velikost, malé ryby spatříme spíš jako hejno, méně znalý by tento způsob zobrazení mohl považovat za obří monstrum a raději pospíchat od vody, tvar a pohyb hejna ale bývá trochu nekonkrétní a tak přístroj brzo údaj upřesní. 

Protože sonar i echolot nám velmi přesně zobrazí tvar dna a hloubku v požadovaném místě, ukáže nám také bez problémů hloubku, ve které se ryby zdržují. Dále se můžeme dozvědět zajímavé údaje o teplotě vody v různých hloubkách, o proudění, rychlosti lodi a podle typu sonaru i další informace. Ani ten nejdokonalejší přístroj vám pochopitelně úlovek nezaručí, výrazně ale může ovlivnit výběr místa a způsobu lovu, což k úlovku nemalou měrou může přispět. Existují i speciální echoloty pro zimní lov na dírkách, které odfiltrují opakované odrazy od ledového krunýře a tak jsou výrazně přesnější, než v zimě použitý běžný sonar. Zobrazení na LCD displeji se výrazně liší, luxusní modely dokonce nabízejí velké barevné obrazovky, kde je možnost současného zobrazení více údajů najednou a tak si ušetříme neustálé přepínání režimu. Díky zabudovanému systému GPS lze zadat přesné souřadnice požadovaného místa (pokud je známe, bývá to občas údaj k nezaplacení!), případně úspěšné místo do paměti přístroje uložit a příště snadno vyhledat s maximální přesností.

Prostorové zobrazení (označované nejčastěji zkratkou 3D) se nevyhnulo ani technologii, která je používána u sonarů a echolotů. Signál je vysílán ze zdroje a přijímán sondou, podle zpoždění některých odrazů pak vzniká prostorový obraz. Moderní technologie používá velmi často u sofistikovanějších modelů princip dvou i více vysílaných paprsků, získaný obraz je potom značně přesnější a dozvíme se mnoho důležitých podrobností. 

Nejjednodušší přístroje leckomu postačí, nejsou drahé a základní údaje poskytují. Pokud potřebujete jen občas využít služeb moderní techniky, postačí vám i některý ze základních modelů. Stane-li se časem sonar vaším nerozlučným společníkem, pomocníkem a průvodcem po dobře známých i nově objevovaných vodách, potom jistě časem sáhnete po některém ze špičkových modelů. Ty zvládají velmi dobře například pohotovou identifikaci zobrazeného druhu ryb, lze na nich nastavit alarm, který vám pomůže vyhnout se nežádoucím mělčinám či naopak příliš hlubokým místům a vyhledávat přesně taková, kde chcete lovit. Současně nás alarm může upozornit i na nově se objevivší ryby nebo změnu jejich aktivity či přesun do odlišné hloubky. U displeje pro lov za horších světelných podmínek jistě oceníme i nastavitelné podsvícení.

Pro získání údajů potřebuje tento přístroj pochopitelně jednotku, která se postará o vyslání i příjem signálu a tak umožní zmapovat reliéf dna i dění pod hladinou. K tomu slouží takzvané sondy, podle typu je lze zjednodušeně rozdělit do dvou základních kategorií. Díky tomu, že voda velmi dobře vede akustické i další signály, je přenos rychlý a kvalitní, získáme tedy opravdu ucelený obraz o podvodním světě, jehož šupinaté obyvatele se chystáme ošálit a zlákat k záběru. Spolehlivým způsobem je přenos signálu ze sondy pomocí kabelu, bezdrátové připojení nám zase umožňuje mnohem větší mobilitu. 

Echoloty a sonary s kabelovým snímačem jsou díky propojení velice přesné, nedochází k rušení a interferencím, jež u bezdrátového přenosu může působit počasí, běžící motor lodi a některé další nežádoucí vlivy. Kabel ovšem přináší i nežádoucí jevy, při vlnobití může sonda špatně klesat nebo hrozí její odtržení, stejně tak při zamotání do vodního porostu. Rozvíjení a navíjení kabelu znamená práci a zdržení navíc, stejně tak manipulace s odmotaným kabelem, při nešetrném zacházení mlže dojít i k jeho poškození. Dosah sondy s kabele se (podle typu zařízení ) pohybuje kolem 50 až 100 metrů, záleží především na kvalitě kabelu, pro domácí použití s tím bohatě vystačíme. Při mořském rybolovu na velkých hloubkách někdy může docházet ke zkreslení údajů.

Druhou variantou je odhozová sonda, která je k echolotu připojena bezdrátově (obsahuje tedy ještě další vysílač a přenos je občas rušen), jejími výhodami je vyloučení zdlouhavé a ne moc oblíbené manipulace s kabelem i velký dosah (u špičkových přístrojů až do 180 metrů hloubky i vzdálenosti od přijímače). Pochopitelně ji neodhodíme tak, abychom příště potřebovali novou sondu, upevníme ji nejlépe na opravdu pevnou šňůru a o odhození použijeme silnější prut s navijákem, pokud zkoumáme prostor pod lodí, stačí ji spustit pomocí navijáku. Tak bude navíjení mnohem jednodušší, při lovu ze břehu ji nahodíme a při lovu ji můžeme nechat plavat na hladině (pokud je vybavena plovákem). Nechávat ji klesnout na dno není vhodné, s vyproštěním by mohl být problém.